V roce 1949 nastoupí nezaměstnaný učitel hudby Clément Mathieu jako odborný asistent na internátní školu pro problémové děti. Mimořádně přísný ředitel školy Rachin má i přes spartánskou výchovu problém udržet u žáků disciplínu. Mathieu se o to pokusí po svém. Začne je učit zpívat. a změní jim tím život.

Obrázky spojené s dětstvím v sobě nosíme celý život. Pomíjivé radosti a strasti vždycky přebijí nové a intenzivnější události. Ty staré zahazujeme jako nepotřebné věci a zapomínáme na ně. Ale pouze zdánlivě. Vše se nesmazatelně vrývá do našeho podvědomí a bývá čas od času oživeno zdánlivou maličkostí. Stačí například, aby zazněla jedna hudební nota, jedna melodie nebo jedna píseň a vzpomínky připlují jako vzdálená ozvěna. Takoví jsou i Slavíci v kleci. Přísná internátní škola, nezdárné děti, pěvecký sbor, který je spojí - nezapomenutelné symboly dětství.

Možná že právě takové vzpomínky rezonovaly v hlavách 6,5 mil. diváků ve Francii, kteří se od uvedení do kin přišli na film Christophe Barratiera "Slavíci v kleci" podívat.

Christophe Barratier vystudoval klasickou kytaru na "Ecole Normale de Musique" v Paříži a zvítězil na několika mezinárodních hudebních soutěžích. V roce 1991 vstoupil prostřednictvím produkční společnosti Galatée Films do světa filmu. Jako producent se podepsal na filmech Children of Lumiere (Les Enfants de Lumiere), Mikrokosmos, Himaláj a Winged Migration. V roce 2001 režíroval svůj první krátký film, adaptaci Maupassantovy povídky "Les Tombales" s Lambertem Wilsonem a Carole Weissovou v hlavních rolích. "Slavíci v kleci" jsou jeho prvním celovečerním filmem.

Důležitou komponentou "Slavíků v kleci" je hudba, která se stala doslova dalším hercem. Není tedy divu, že si s ní dal hudebně založený režisér opravdu práci. "Chtěl jsem se vyhnout barvě "dětského sboru" s typickými vánočními koledami a táborákovými popěvky. Hudba musela být doopravdy silná, potřeboval jsem dojemný existující repertoár. Hudba, kterou v příběhu uslyšíme, střídá žánry a aranžmá podle vývoje postav," říká režisér.