Juan a jeho sestra jsou už oba dospělí, smrt jejich matky je přikryta milosrdnou rouškou času. Po letech však náhle vychází najevo, jak rozdílně každý z nich matku vidí. Možná, že okolnosti otcova odchodu a její sebevraždy nebyly tak zcela jasné, jak se jim do té doby zdálo. Juan jako divadelní režisér se své poznání pokouší zachytit formou divadelní inscenace.