Ve třináctiminutové grotesce Škola pošťáků si Jacques Tati "vyzkoušel" řadu gagů, které pak uplatnil ve svém prvním celovečerním filmu Jede, jede poštovský panáček. Na venkovské poště "terorizuje" nadřízený tři pošťáky - měří jejich rychlost na bicyklu, racionalizuje jejich pohyby, vše podle amerického vzoru. Tati zde, stejně jako ve svých dalších filmech, reflektuje eklektičnost a zběsilost své doby.