Známá rakouská filmařka s výrazným režijním rukopisem se při psaní scénáře ke svému nejnovějšímu snímku volně inspirovala sebevraždou romantického básníka Heinricha von Kleista. V Berlíně devatenáctého století chce mladý básník zvítězit nad nevyhnutelností smrti láskou a úpěnlivě hledá spřízněnou lidskou bytost, která by s ním zemřela. Ke svému zármutku a nevoli není schopen přesvědčit sestřenici Marii, aby se tohoto aktu zúčastnila, a je raněn její necitelností. Naštěstí však potkává Henriettu, ženu obchodníka, která začíná trpět „nemocí duše" a zřejmě nejen tou. Hausnerová zvolila pro svou reflexi o lásce krajní stylizaci a literární dialogy pohybující se na hraně absurdity. Děj příběhu se odehrává v divadelně aranžovaných interiérech a herecký projev je blízký deklamaci, přesto se snímkem coby leitmotiv vine sofistikovaný a tlumený humor, přesně cílený na přetvářku a pošetilosti blízké lidskému pokolení.