Příznaky těžkého duševního onemocnění se u Christine Chapmanové začaly projevovat již v dětství. Pro svou schizoafektivní poruchu byla poprvé hospitalizována už v šestnácti. Hloupá ale není, naopak. Je schopná, bystrá a zábavná, jen má problémy s myšlením a pocity. Proto je často nešťastná a trápí se. Vyvolává to chemická nerovnováha v jejím těle. Jenže prášky nemoc jen tlumí, léčit nedovedou. Dospělá Christine jako ostatní lidé touží po nezávislosti a obyčejném životě, přesto se musí celý život spoléhat na oporu druhých. Matka Helen ale umírá a veškerá zodpovědnost zůstane na mladší, úspěšné sestře Judy. Přicházejí nelehké chvíle, ve kterých sestry hledají, jak žít dál po matčině smrti.