Dějové schéma tohoto Saurova psychologického filmu je prosté a mnohokrát v literatuře i filmu použité: muž středního věku se po letech vrací do rodného kraje, setkává se se známými lidmi a místy a tato setkání v něm vyvolávají vzpomínky a představy. Složitý je však vnitřní smysl filmu, související s jeho výstavbou, založenou na principu neustálého prolínání dvou časových rovin. Originalita Saurova řešení spočívá v tom, že podoba hrdiny se při návratech do minulosti nemění, což vede k dvojznačnosti situací a umožňuje nezvyklé propojení obou časových linií. Film znamenal v kontextu španělské kinematografie významný převrat, a to pro svou otevřenost, s jakou se dotýká dlouho tabuizovaného tématu občanské války 1936 -1939.