Pinku ze své povahy představují exploatační snímky, které stimulují publikum inscenováním situací, jež utvrzují určité předsudky, v případě tohoto žánru spojené s genderovými i sexuálními rolemi či vázané na představy o úchylkách a skrytých...
Popis
Pinku ze své povahy představují exploatační snímky, které stimulují publikum inscenováním situací, jež utvrzují určité předsudky, v případě tohoto žánru spojené s genderovými i sexuálními rolemi či vázané na představy o úchylkách a skrytých tužbách lidí. Ačkoli řada tvůrců se snaží v žánru zanechat osobitý otisk odlišující jejich dílo od konkurence, pouze výjimečně se diváci setkají s filmem, který by zcela odvrhl výchozí premisu žánru. Sekretářka: Sekret lásky , ověnčená výročními cenami časopisu PG, věnujícího se pinku filmům, přesně takovýmto ojedinělým titulem je. Příběh lásky třicátnice, která smířeně přijímá stereotyp kancelářské práce, a studenta, jenž ke všemu přistupuje idealisticky a nehodlá slevovat ze svých zásad, je zde zpracovaný nikoli nabízejícím se stylem prvoplánového šovinistického snu o náruživé úřednici, jejímuž nenasytnému libidu padne za oběť mladíček. Júdži Tadžiri proměnil skvělý scénář Kósukeho Takedy do delikátně pojaté romance vyprávěné z pohledu hrdinky. Podřízení ženské optice eliminuje tradiční machismus a naopak přináší citlivě odstíněnou psychologii titulní postavy (uhrančivě ztvárněné okouzlující Acumi Kubotou).
Sex, jenž zde zabírá ještě více prostoru než v jiných pinku, má nejen opravdový erotický náboj, neboť namísto teatrálního skotačení ukazuje milování, ale především je pojatý jako komunikace mezi hrdinkou a jejími partnery. Júdži Tadžiri náleží mezi tzv. šičifukudžin (Sedm božstev štěstí), tedy skupinu pinku režisérů, kteří začínali jako asistenti předchozí generace tvůrců a debutovali ve druhé polovině 90. let. Ačkoli se nejedná o programově sdruženou skupinu, jejich snímky se vyznačují zájmem o intimitu a vztahy postav, namísto sociálně kritických či politických významů typických pro starší autory. Tadžiri začal v roce 1990 pracovat ve firmě Kana Mukaie Šiši Production jako asistent a podílel se na filmech režisérů Takahisa Zeze či Hisajasu Sató. Debutoval o sedm let později u firmy Kokuei. Jeho pozdější genderovou burlesku Sexuální mašina: Sezóna obscenit (Sekusu mašin: Hiwai na kisecu , 2005) mohli čeští diváci vidět v rámci Festivalu otrlého diváka v roce 2008.
Jiří Flígl
Sex, jenž zde zabírá ještě více prostoru než v jiných pinku, má nejen opravdový erotický náboj, neboť namísto teatrálního skotačení ukazuje milování, ale především je pojatý jako komunikace mezi hrdinkou a jejími partnery. Júdži Tadžiri náleží mezi tzv. šičifukudžin (Sedm božstev štěstí), tedy skupinu pinku režisérů, kteří začínali jako asistenti předchozí generace tvůrců a debutovali ve druhé polovině 90. let. Ačkoli se nejedná o programově sdruženou skupinu, jejich snímky se vyznačují zájmem o intimitu a vztahy postav, namísto sociálně kritických či politických významů typických pro starší autory. Tadžiri začal v roce 1990 pracovat ve firmě Kana Mukaie Šiši Production jako asistent a podílel se na filmech režisérů Takahisa Zeze či Hisajasu Sató. Debutoval o sedm let později u firmy Kokuei. Jeho pozdější genderovou burlesku Sexuální mašina: Sezóna obscenit (Sekusu mašin: Hiwai na kisecu , 2005) mohli čeští diváci vidět v rámci Festivalu otrlého diváka v roce 2008.
Jiří Flígl