Jef Costello je osamělý nájemný vrah, pracující s chirurgickou přesností. Jeho životní postoj se podobá samurajské filozofii. Ačkoliv sledujeme především podrobný záznam ze života hlavního hrdiny, přece jen se postupně vynoří dramatická zápletka. Jeden z jeho zločinů má totiž svědka, ale hlavní hrdina se přesto nebojí prozrazení. Dle režiséra bylo totiž záměrem vylíčit schizofrenní stav. Autobiografickým bodem Samuraje je vykreslení samoty jako stavu existence: Jean-Pierre Melville toužil po samotě, jeho hrdinové po ní touží také, a Alain Delon v hlavní roli ji dovádí téměř k dokonalosti. Proto se film jmenuje Samuraj, jak vysvětluje již úvodní titulek. Nicméně ten je pouhou citační mystifikací. Zároveň jde o první film, který spolu s Armádou stínů a Osudovým kruhem tvoří triptych estetického hledání černobílého filmu v barvě. Především postprodukční techniky umožňovaly různé způsoby „zešedivění“ filmu: bylo například možné úmyslně zastřít odstíny, oslabit kontrasty při přechodech mezi barvami nebo „ušpinit“ barvy. Technická část štábu se proto již během natáčení snažila o promyšlené potlačení barev. To znamenalo například důmyslný výběr dekorací a kostýmů, aby bylo dosaženo celkového temnějšího ladění obrazu a truchlivé, fatalistické atmosféry.