Příběh je obrazem doby, začátku padesátých let, kdy ještě existují poslední relikty svobodného světa, jako např. americká tisková agentura, poslední jazzové kapely, a kdy berou za své i naivistické demokratické představy „bývalých“, tj. lidí, kteří neoddiskutovatelně patřili ke světu první republiky. Komunistický režim všechno „bere šmahem jako smrt“ a nejen jako. Ve středu dění se ocitá parta mladých lidí, kteří se točí kolem jazzové kapely a jedné krásné dívky.

Geraldinka, ještě vlastně nedospělá a rozhodně nezodpovědná slečna, která si myslí, že je chytřejší než všichni a že na světě je proto, aby se bavila, se zaplete do režimních sítí, které ji zničí. Ale její životní nezkušenost nepřehluší její sílící a postupně vědomý smysl pro spravedlnost: potřebným je třeba pomáhat a oportunismus je jí rozhodně cizí. Původní Škvoreckého příběh je odrazem skutečných událostí, ale jeho stylizace je pro autora příznačná. Zdánlivě lehká a vtipná konverzace zamilovaných mladých lidí zachycuje jen část jejich života, druhá část neodvolatelně spěje k dramatickým událostem.