Když počátkem roku 1856 vydal sedmatřicetiletý Ivan Sergejevič Turgeněv román RUDIN, měl již za sebou bohatou a úspěšnou literární činnost. V hlavní postavě románu, Rudinovi, vylíčil hrdinu třicátých let devatenáctého století a soudí v něm neschopnost přizpůsobit se životu, pasivitu, neúměrnou převahu reflexe nad schopností vidět a chápat skutečnost, pranýřuje plané nadšení a frázovitost. Rudin bytostně touží změnit svět k lepšímu, ale nedokáže proměnit slova v činy. Ve společenským podmínkách nevolnického Ruska zůstávají jeho myšlenky jen krásnými slovy.