Režisér Kihači Okamoto oproti dobové tendenci sociálně a politicky kritických samurajských dramat využil žánr filmů se souboji na meče coby prostor pro satiru na téma revoluce požírající své děti. Film začíná jako hurónská hříčka, ale postupem času se od karikovaných postav nenápadně přesouvá do vážnější roviny, aby skončil stejně výmluvně jako režisérova předchozí vážná díla (Zběsilost a Samuraj).