Populární americký snímek Letiště, jenž vznikl podle bestselleru Arthura Haileyho, oživil na počátku 70. let zájem o katastrofické filmy. Následovala nejen volná pokračování (Letiště 75, Letiště 77 apod.), ale i obdobné snímky, v nichž bylo letadlo v nesnázích nahrazeno jiným dopravním prostředkem či situací (např. Dobrodružství Poseidonu, Skleněné peklo, Zemětřesení). Katastrofická dramata patřila k divácky nejoblíbenějším a většinou pečlivě dodržovala zavedená pravidla žánru (skupina lidí, jejichž soukromé problémy jsou nám na začátku ve zkratce představeny, se po barvitě vylíčené katastrofě nebo během ní snaží zachránit holé životy). Málokdo si v 70. letech uvědomoval, že podobná schémata byla ve filmu použita už mnohem dřív. Jedním z prvních katastrofických filmů bylo Rozbouřené moře (1954), natočené režisérem Williamem A. Wellmanem podle stejnojmenné knihy Ernesta K. Ganna. Děj se odehrává na palubě letadla, letícího z Honolulu do San Francisca, jež se po ztrátě jednoho z motorů dostane do problémů. Mezi pasažéry najdeme obvyklou pestrou směsici postav (rozvádějící se manželé, chvástavý divadelní producent, bázlivý playboy, výčitkami stíhaný atomový vědec, žena pochybné pověsti apod.) a v kokpitu letadla vedle sebe sedí nezkušený kapitán (Robert Stack) a jeho životem ošlehaný zástupce (John Wayne v typické chlapácké roli). Snímek Rozbouřené moře vznikl před 55 lety a je to na něm vidět. Nevyvaroval se několika technických nesmyslů (otevírání dveří za letu), ale i po tak dlouhé době zaujme. Spíš než napínavostí svého děje, která byla v době jeho vzniku určitě hlavní devízou, dnes upoutá zajímavým pohledem na počátky komerční aviatiky a hereckou účastí předních hollywoodských představitelů. Postavu malého chlapce, který bouřlivý let spokojeně prospí, vytvořil režisérův syn Michael Wellman. Skladatel Dimitri Tiomkin získal za svůj hudební doprovod Oscara.