Kultovní dokumentární film Rock v Reykjavíku, první Fridrikssonovo dlouhometrážní dílo, je autentickým vhledem do islandské undergroundové subkultury a představuje silnou a rozvíjející se punkrockovou hudební scénu v hlavním městě na začátku 80. let. Po uvedení si Reykjavík vysloužil titul města s nejvyšším počtem hudebních kapel na světě. Snímek byl natočen s těmi, kdo dobovou kulturu ovlivňovali a utvářeli a promlouvá tak jejich jazykem v jejich prostředí. Je sestaven především z vystoupení různých skupin, které jsou zachyceny v klubech či vlastních zkušebnách, a také rozhovorů nejen se samotnými hudebníky, ale také s jejich fanoušky. Muzikanti otevřeně prezentují své názory na tabuizovaná témata spojovaná s punkrockovou scénou, jakými jsou sex a drogy, ale reflektují také vzrůstající společenské a politické uvědomění hudební branže. Režisér zachytil celkem devatenáct kapel, které představují pozoruhodnou šíři postojů i rozmanitost stylů. Ve filmu se objeví legendární experimentální kapela Theyr, punkoví Purrkur Pillnikk s frontmanem Einarem Örnem Benediktssonem z The Sugarcubes či básník a zpěvák v jedné osobě Sveinbjörn Beinteinsson. Jednou ze zajímavostí snímku je účinkování tehdy šestnáctileté Björk, stálice a největší hvězdy islandského hudebního nebe. Zde vystupuje jako zpěvačka punkově jazzových Tappi Tikarass, jedné z kapel, s nimiž v 80. letech pracovala, než se na několik let spojila se zmiňovanými Sugarcubes. Fridriksson nedostal na film vládní finanční podporu. Dokument byl nezvykle uveden v kinech, avšak islandská filmová komise ho přísně označila za nepřístupný dětem do čtrnácti let. Jedním z důvodů bylo legendární interview s adolescentním zpěvákem kapely Sjálfsfróun (v překladu z islandštiny masturbace), který barvitě popisuje své zkušenosti s čicháním. Nicméně snímek byl zajímavý právě především pro mladé, kteří na Islandu tvořili většinu návštěvníků kin.