Námětem pro druhý celovečerní režijní počin Manoela de Oliveiry se stalo každoroční představení pašijových her v jedné severoportugalské vesnici. Režisér s míst­ními obyvateli vystoupení inscenuje přímo pro kameru a účelově přitom nechává prolínat realitu s fikčními a zcizujícími prvky. Právě míra sebereflexivity učinila z Rituálu jara přelomový film Oliveirovy kariéry.