Historicky velkofilm Hugha Hudsona Revoluce (1985) byl natočen jako připomínka oslav dvousetletého výročí vzniku Spojených států. Podobně jako většina takových děl (např. nedávno uvedený snímek Navždy a daleko) se film vyznačuje očekávanými východisky a předem jasnými závěry.

Zachycuje období od prohlášení americké nezávislosti na II. kontinentálním kongresu v Philadelphii (4.7.1776), kdy Británie reagovala na pokus své kolonie osamostatnit se brutálním vojenským zásahem, přes sankce dočasných vítězů proti vzbouřencům, až k organizaci další vlny odporu, vrcholící vítězstvím v bitvě u Yorktownu (29.9.1781) a následným 'Pařížským mírem" (1783), po němž nově vzniklému samostatnému státu připadlo území mezi AIIeghanami a Mississippi. Hrdina rozsáhlé epické fresky, traper Tom Dobb, prochází vývojem od omezeného analfabeta, jehož politika vůbec nezajímá, k uvědomělému občanu se silným demokratickým cítěním.

Tom, symbolizující ideálního moderního Američana, se stane vojákem jen proto, aby mohl ochraňovat svého synka a aby získal zpátky zabavený majetek. Prožije chvíle pochybností a zbabělosti i trpkou chuť ponížení od uzurpátorů; postupně začne vnímat svůj osud v souvislostech a chápat, že každý může v historii sehrát svou nezastupitelnou úlohu.

Role Kongresu i armádního velení je ve vyprávění záměrně potlačena; tvůrci filmu staví do popředí osud jednotlivce jako pravého hybatele událostí a jako nositele čistých idejí (válkou ožebračený Tom spontánně formuluje práva občana v demokratické zemi). Na hrdinu má zásadní vliv setkání s Daisy McConnahayovou, vzdělanou měšťánskou dcerkou, která se ze zanícené, povrchní idealistky mění v emancipovanou pracující ženu. Tomovým protivníkem je britský
důstojník Peasy, zosobňující aroganci, sadismus a zvrácený dril královské armády.

Ani závěrečné smířlivé hodnocení Peasyho nemůže zakrýt tendenčně zápornou roli Britů v příběhu. Jejich líčení jako přežilých, zkažených a krutých robotů překvapí zvláště ve filmu britské provenience, byť podřízeném hollywoodským vyprávěcím postupům.

V rámci možností režisér využívá daný prostor k rozvinutí obrazově promyšlené fresky, naplněné zajímavě komponovanými bitevními obrazy (kamera Bernard Lužic) a patetickými scénami hrdinových klíčových životních momentů. Didaktičnost snímku však oslabuje vypravěčský talent režiséra, inspirovaný stylem klasického britského historického filmu, i herecké výkony hlavních představitelů, především Ala Pacina v hlavní roli a Donalda Sutherlanda jako hrdinova protivníka.