Jednoaktovou frašku Ference Molnára Eins zwei drei viděl Billy Wilder v Berlíně už při její premiéře v roce 1929 a výborně se bavil. Tento pocit pak po dvaatřiceti letech předal divákům, i když je pravda, že jemu samotnému při natáčení dvakrát do smíchu nebylo. Nejenže musel rovnat napětí na place (James Cagney nebyl nadšený z Wildera ani ze scénáře, ze všeho nejvíc ho popuzovala nadmíru sebevědomá nastupující hvězda Horst Buchholz), ale dějiny se kolem něj valily rychlostí, která by zahanbila i tempo filmu. Jak sám říkal: "Bylo to jako točit v Pompejích uprostřed vší té stékající lávy. Chruščov byl ještě rychlejší než já s Diamondem. "

Pro natáčení příběhu o zástupci coca-coly v Západním Berlíně MacNamarovi, který uprostřed pracovních ambicí čelí kalamitě v podobě dcery svého nejvyššího šéfa z Atlanty, se totiž po letech vrátil tam, kde ve 20. letech začínal. Jenomže Berlín v roce 1961 byl jako sud s prachem a Chruščov během několika dní nejen postavil berlínskou zeď, ale udělal z Wilderovy satiry vyšumělý trhací kalendář. A tak se štáb musel stěhovat do Mnichova a scénář přepisovat, často v inspiraci dobovými titulky.

Nic z těchto (a mnoha dalších) problémů se do filmu neotisklo. Když Wilder tvrdil, že chce natočit nejrychlejší komedii na světě, nepřeháněl. Titul filmu je totiž jak citací MacNamarova oblíbeného pracovního pokynu, tak také přesně vystihuje zvyšující se tempo děje, v němž se repliky střídají s razancí kulometné salvy (i s jejím smrtícím účinkem). MacNamara totiž za svěřenou dívku odpovídá. Když zjistí, že jejím vyvoleným je fanatický komunista z Východního Berlína, nechá ho nejdřív zavřít. Po zjištění, že Scarlett je i těhotná, nastupuje plán B - komunistu osvobodit a obratem z něj udělat gentlemana. Otec je totiž na cestě z Atlanty. MacNamara rozpoutává peklo a daří se mu nemožné - namísto Otto Ludwiga Piffla, komunisty bez ponožek, spodního prádla, ale se stranickou knížkou, dorazí na letiště mladý hrabě von Droste-Schattenburg v buřince, s manikúrou a dokonalými způsoby.

Raz dva tři je komedie nejen neuvěřitelně rychlá, ale i neobyčejně vtipná. Wilder se šťastným odstupem a obvyklou sžíravostí karikuje americké velikášství, německý oportunismus a v postavě tří ruských komisařů i prostomyslnou ruskou mazanost a pokrytectví. Ušetřen není nikdo - ani bránice diváka filmu, který ve své době logicky neměl příliš velký úspěch, čas ale ukázal.... - Iva Hejlíčková