Možný protiklad mezi pohnutkami a jejich konečným dopadem vzrušuje odedávna. Jak se přihodí, že sebelépe míněné záměry přijdou vniveč, obrátí v nejhorší myslitelnou alternativu, kterou si nikdo ze zúčastněných nepřál? Na takové osnově je utkáno i historické drama Řád. V druhé půli 18. století, kdy se odehrává, již selhává dosavadní, přežilá epocha, ale ještě nevykrystalizovalo uspořádání nové, mezidobí probouzí jen nejistotu a zmatek. Z bezprizorně usídlené vojenské posádky uprchne voják a podaří se mu získat azyl v nedalekém ženském klášteře. Je za ním vyslána hlídka, aby jej opravila zpět k útvaru.

Ve stísněných prostorách kláštera začíná hra o lidský život. Postava uprchlíka se přitom stává pouhým katalyzátorem probíhajícího dění, vyjednávání se odehrává mezi velitelem hlídky, matku představenou a tamním zpovědníkem. Každý podle svého uvážení, v závislosti na svých obavách i vnímání proměňující se situace usiluje, aby si neposkvrnil ruce krví. Jenže stupňující se řetězec nedorozumění a podsouvaných mylných výkladů posléze vede k rozhodujícímu střetu, z něhož není úniku a v němž selhává jakýkoli pokus o dorozumění.