Asi dvacetiletá titulní hrdinka by ráda svému životu, který se jí zdá nenaplňující a bezúčelný, dodala trochu světla a lehkosti. Rozhodne se proto milovat. Ne toho, kdo je nejvíce okouzlující, ani toho, kdo má nejvíc zásluh, ani toho nejlepšího. Ani jeden z nich ji nepotřebuje. Svou lásku dá „prvnímu, kdo se namane.“ Tím je společensky neadaptabilní hrdina, zlodějíček a narkoman Costa, který se s ní z Paříže vrací do rodného města, kde před lety zanechal svého otce-alkoholika, manželku a tříleté dítě. O vynikající civilní projev všech postav se zasloužili i herečtí debutanti.

Formální stavbu filmu charakterizuje střídání vysokého a nízkého. Úzkost nebo napětí střídá komičnost až směšnost, vypjatou emoci laxnost nebo pitvoření, důležitý rozhovor je rozrušován nepatřičnými odbočkami. Tím, kdo takto novým způsobem definuje žánr sociálního dramatu, je francouzský režisér, scenárista a příležitostný herec Jacques Doillon (1944). Profesor na pařížské filmové škole La Fémis, který za své dílo obdržel 14 cen, včetně pěti Césarů, a 18 dalších nominací z prestižních filmových festivalů.

Začínal v roce 1966 jako střihač s Alainem Robbe-Grilletem (1966), svůj celovečerní debut natočil v roce 1973 společně s Alainem Resnaisem a Jeanem Rouchem. Z jeho 41 filmů bylo v našich kinech uvedeno pouze drama Ponette (1996), o dívce, snažící se vyrovnat se smrtí matky.