9. listopadu 1946 měl ve Stockholmu, v kině Astoria, premiéru Bergmanův druhý celovečerní film Prší nám na lásku. Po nepříliš úspěšném debutu Krize (1946) si tentokrát vzal Bergman ke zpracování divadelní hru norského autora Oscara Braathena Dobří lidé. Prší nám na lásku je jakousi sociální pohádkou, ve které nezaměstnaný chlapec z města potkává půvabné venkovské děvče. Zamilují se do sebe a snaží se žít normální život zamilovaných. Nic však není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Předsudky okolí jsou k bývalému trestanci a k těhotné svobodné dívce nemilosrdné a jejich vztah se musí podrobit prvním velkým zkouškám, při kterých se projeví jejich skutečný charakter.

Prší nám na lásku je štiplavou kritikou tehdejší kultury, která nutí lidi ke zločinu a k životu na okraji společnosti. Je příběhem o tvrdosti, kterou musí člověk vydržet, aby zůstal upřímný a čestný ve světě plném korupce a egoismu. Chamtivost je zde nemocí, která zabíjí dobro, infekcí, která šíří temnotu do duší lidí a která si drží lásku na mušce.