Na počátku byla rozhlasová hra Lucille Fletcher premiérově uvedená v květnu 1943 v podání herečky Agnes Moorehead. Reakce posluchačů byly natolik entuziastické, že Hollywood na sebe nenechal dlouho čekat. Producent Hal B. Wallis oslovil autorku předlohy, aby původně dvacetiminutovou látku rozšířila pro potřeby celovečerního filmu. Výsledné dílo tak obsahuje několik dodatečných dějových linií, většinou ve formě flashbacků, které původně minimalistický příběh obohacují o nové motivy a souvislosti. Napínavý snímek o invalidní ženě, která v telefonu omylem vyslechne plán vraždy, se stal excelentní hereckou příležitostí pro Barbaru Stanwyck, která byla za svůj výkon nominována na Oscara. Stejná látka se o patnáct let později dočkala i československé adaptace v podobě „one-woman show" Jiřiny Šejbalové.