Ve stejném roce jako hraný film Vzpoura ve věznici Carandiru, uvedený i u nás, vznikl tzv. instant-movie natočený v autentickém prostředí největšího vězení Latinské Ameriky, v Carandiru v Sao Paulu. Na rozdíl od barvotiskového světa fiktivního příběhu proniká Paulo Sacramento mezi skutečné vězně rok před demolicí Carandiru. Navrhl místním úřadům, že povede zdarma kurz práce s videokamerou, do něhož zapojil dvacet trestanců. Nechal je sedm týdnů zachycovat jejich každodenní život.

Získal kruté i velmi intimní záběry z prostředí, kde si trest odpykává řada nebezpečných zločinců. Divák je konfrontován s přímými výpověďmi odsouzenců, s jejich životy a stává se svědkem nečekaných situací uvnitř vězení. Režisér si přál, aby si sami protagonisté vyprávění vybírali témata a situace, které chtějí natočit. Tito amatérští filmaři postupně ztrácejí zábrany. Jejich záběry jsou čím dál tím autentičtější. Podařilo se tak získat materiál pro několik autoportrétů, v nichž se odráží také situace světa na druhé straně mříží.