Film zkušeného Franceska Maselliho Příběh lásky zaujme nejspíše nekonvenční tematikou, týkající se otevřeně pojednané nezralé erotiky mladistvých v dělnickém prostředí, a nečekaným tragickým vyústěním. Zachycuje peripetie neobvyklého milostného trojúhelníku, jehož dominantou je osmnáctiletá temperamentní Bruna. Ta sama rozhoduje o svých vztazích k dvěma mladým milencům, nakonec však neunese zjištění, že by právě ona mohla být v trojúhelníku přebytečnou. Tvůrci ovšem vidí ústřední sociální problém dělnické mládeže, vstupující předčasně do složitostí dospělého věku, velmi povrchně. Maselliho záměr vykreslil do detailů všednost a tristní bezperspektivnost vyhlídek dnešních teenagerů na Západě, determinovaných svým prostředím a rodinnými podmínkami, je jistě zřetelný. Ale vzhledem k těžkopádnému a nedostačujícímu příběhu a vzhledem k nahrubo načrtnutým postavám je závažnost zmíněných problémů oslabena. Zvláště hrdinčina sebevražda, jež měla „korunovat" dílo, působí jako uměle dosazený, melodramaticky dojímavý, leč nepřesvědčivý efekt. Vzdor těmto výhradám získal Příběh lásky Zvláštní cenu poroty ex aequo (s Divokou holubicí Sergeje Solovjova) a Valeria Golinoová Cenu za ženský herecký výkon na 43. MFF v Benátkách 1986.