Prohlubující se rasová nenávist a zkázonosní osobní běsi učiní ve znepokojivém, černým humorem prodchnutém filmu Periferie ze čtyř dělnických chlápků amorální zrůdy. Obecenstvo dost statečné na to, aby odolalo krátkým brutálním pasážím (není to k smíchu), bude odměněno nesmlouvavě otevřeným zamyšlením nad krutostí povstávající z lidské hlouposti a strachu. Film mrazí svou temnou komikou.

Počínaje Modrým sametem, přes díla Gaspara Noeho a Michaela Hanekeho až k The Machinist, kde všude je kladen důraz na mimořádnou brutalitu, formuje se tady nový žánr, který by mohl být nazván Kino pro otrlého diváka. Stěžejní metaforou pro spisovatele a divadelního režiséra Vinka Möderndorfera, jehož s jistotou natočený debut je adaptací vlastního románu, je duše jakožto morálně zpustlá periferie, z níž se rodí nesmyslná zběsilost.