Situační komedie o laskavém a ochotném muži panu Hulotovi, který přijede do přímořského střediska vlastním autem. Jeho dobrosrdečnost a nápady se však vždy vrátí do opačné polohy a přinášejí mezi prázdninové hosty vzruch. Avšak ani tito hosté neznamenají v tomto filmu množství, nýbrž jsou dobře viděnými jednotlivými postavičkami s vlastními charakteristickými znaky. A pak se přiblíží konec pobytu této společnosti ve středisku, kterému pravý půvab tentokrát přinesla usměvavá a typická postavička pana Hulota. (FILMOVÝ PŘEHLED 34 / 1955)

Prázdniny pana Hulota jsou druhým celovečerním filmem Jacquese Tatiho. Kaskádu gagů, drobných postřehů, komických situací rozvrstvených do několika plánů rozehrává Tati v prázdninovém prostředí přímořského městečka blízko Bretaně. Kaleidoskop lidí, kteří se přijeli rekreovat k Atlantiku, je složen ze zástupců různých evropských národů. Přestože všichni opouštějí své všednodenní stereotypy, zdaleka neodhazují svůj charakter a zažité způsoby chování, jež jsou vpravdě národní. Angličanky nepřestanou hrát tenis a popíjet čaj, stejně jako typická Francouzka bude neustále hlídat své oblečení a účes a německá povaha vystupuje na povrch v nejobyčejnějších situacích.

Zatímco multinárodní společnost se zabývá drobnými problémy lidí na prázdninách, v pozadí z rozhlasu zaznívají zprávy a komentáře zásadních politických a hospodářských problémů doby. Se šumem moře se mísí prázdninový ruch - hoteliéři, plavčíci, neúnavné všudypřítomné dětí. A uprostřed tohoto kolotání pan Hulot, nepřehlédnutelný nešika, který nemá ani zdání o tom, že je nešika. I v tomto filmu můžeme obdivovat Jacquese Tatiho jako neúnavného pozorovatele všeho lidského i nelidského ve světě jeho doby, který geniálním způsobem dokázal reflektovat své vnímání.