Brás Cubas se po své smrti v roce 1869 rozhodne vyprávět vlastní příběh. Předem ovšem varuje, že upřímnost je největší ctností mrtvoly. Ohlíží se za některými klíčovými okamžiky z dětství a dospívání, vzpomíná na rodinné události, důležitá setkání a také na vzrušující milostné zkušenosti. Ironii a dobrý humor střídá hořkost a melancholie, zneklidňující upřímnost a lehkomyslnost se však nikdy nevytrácí. Snímek se inspiroval románem Posmrtné paměti Bráse Cubase, jehož autorem je jeden z nejvýznamnějších brazilských literátů Machado de Assis.