Snímek Poslední útěk do Brooklynu natočili režisér Uli Edel a producent Bernt Eichinger podle stejnojmenné knihy Huberta Selbyho (nar. 1928), která vyšla v roce 1964 a který oba výrazně oslovila už dávno. Literární dílo vzbudilo ve své době značnou pozornost (ve Velké Británii bylo dokonce zakázáno jeho vydání). Chtěl je natočit Stanley Kubrick a po něm i Brian De Palma. Selby do něj uložil své zážitky z Red Hooku, části newyorského Brooklynu. Adaptátoři stáli před nelehkým úkolem: próza je vlastně sledem krátkých povídek o jednotlivých postavách. Podařilo se jim však udělat z ní ucelený příběh a zachovat přitom výrazné charaktery protagonistů. Děj byl přenesen z konce II. světové války do dvaapadesátého roku. Na pozadí velké stávky se odvíjejí dramatické příhody několika hrdinů: vedoucího stávkové kanceláře Harryho, který podlehne svým homosexuálním sklonům, dělníka Big Joea a jeho rodiny, lehké holky s přezdívkou Tralala, která téměř nevědomky prožije krátkou lásku, a jejího přítele Vinnieho, vůdce uličního gangu.

Snímek sice vznikl v německé produkci, ale byl natočen na autentických místech, jež jsou dnes údajně nebezpečnější než tehdy, s americkými herci a v angličtině. Tři čtvrtiny z něj se odehrávají v noci. Jeho průvodním znakem je hyperrealismus, často přecházející v naturalismus. Drsná, pesimistická podívaná nepřináší očekávanou katarzi, je jen pochmurným obrazem světa "na okraji".