Susan už pomalu zapomněla, co je to milovat, těšit se na Vánoce a rozbalovat dárky od přátel. Žije osaměle, v nakladatelství už také není jako redaktorka hledající nové talenty zrovna na výsluní. Její autoři nejsou schopni napsat další knihu a noví nejsou na obzoru. Navíc se ještě nevzpamatovala z rozvodu a žádní muži pro ni prostě neexistují.

Už skoro zapomněla, že je ve svých sedmatřiceti krásná a že kdysi bývala nesmírně šikovnou a zvídavou holčičkou se srdcem na dlani. Když se od ní odklonil i vlastní bratr s rodinou, Susan se zdá být ztracena pro své okolí.

A najednou se v jejím poloprázdném a trochu neutěšeném bytě objeví malá holčička. Je jí sedm, má dlouhé blonďaté vlásky, plamínky v očích a spoustu toho napovídá. Mimochodem říká zděšené hrdince: Jsem Suzie, a jsem ty, když ti bylo sedm.

Věřte nebo nevěřte, právě tohle malé stvoření, plné radosti ze života, jí ukáže, že život zdaleka nekončí a někde zcela blízko už třeba čeká nová láska a nová zaručeně nejlepší kniha, jaká kdy vyšla...