Mi-ja žije v malém venkovském městě, jímž protéká řeka. Je jí už víc než šedesát, ale vypadá mladistvě a ráda se dobře obléká. Její klobouky působí trochu excentricky, ale vypovídají o Mi-jině zálibě v kráse a poezii. Ráda by se naučila psát básně, proto se přihlásí do kurzu poezie v místním kulturním domě a stane se jeho zanícenou posluchačkou. Nebrání jí to pečovat o ochrnutého starce, a vydělávat si tak na živobytí. Chování dospívajícího vnuka, který s ní žije, Mi-ju netrápí, dokud nevyjde najevo, že je zapleten do případu sebevraždy své spolužačky. Mi-ja zjišťuje, že skutečnost není tak krásná, jakou by ji ráda viděla. „Co to znamená, napsat báseň v době, kdy poezie skomírá?“ ptá se režisér Lee Chang-dong.