Tradičně ve filmech láska čeká na postavy, které odpovídají normám většinové společnosti. Provokativní japonský režisér Sion Sono v absurdně nadsazeném čtyřhodinovém ponoru do světa perverzí, mánií a fantasmagorií naopak do cesty Amorovým šípům staví úchylné a psychicky labilní jedince. Ve vyprávění protkaném psychoanalýzou a katolickou věroukou se pak láska stává ultimativním vykoupením. Film pojednává o tenké hranici mezi perverzností a normálem, přičemž se zaměřuje také na vágní mez dělící katolickou církev od fanatických sekt. Autor ovšem nevytvořil zanícený pamflet proti všemu svatému, nýbrž groteskně pokřivenou love story, v níž neduhy moderní společnosti nabývají bizarní podoby. Stylově film evokuje afektovanost japonských animovaných seriálů pro dospívající mládež a současně na mnoha místech vzdává hold bohaté historii japonského exploatačního filmu.