Andrzej Wajda dlouhou dobu zamýšlel zpracovat evangelický příběh Piláta Pontského, který na nátlak svého okolí potvrdil rozsudek smrti nad Ježíšem. V průběhu 60. let napsal dvě verze scénáře, se kterými ale nebyl příliš spokojený. Když se ale objevil první polský překlad Bulgakovova románu Mistr a Markétka, doslova ho toto dílo uchvátilo. Nechal se inspirovat čtyřmi kapitolami, podle nichž vznikla konečná podoba scénáře. Snímek vznikl v SRN, nicméně všechny role kromě dvou obsadil polskými herci. Wajda pro svůj film dlouho hledal vhodné exteriéry, nakonec zvolil Norimberk a jeho okolí. Zaujala ho totiž jeho specifická architektura, která ve velké míře vznikala za vlády Hitlera. Pro Wajdu tyto stavby v pseudořímském slohu vhodně evokovaly Pilátovu vysněnou krajinu. Některé scény se dokonce odehrávají na tribuně, kde velký Vůdce během norimberských sjezdů hovořil k davům. Tvůrci pak sice využili historické kostýmy, ale většina výjevů je zasazena do soudobých reálií (dálnice na okraji města, letiště). Wajda také využil ve svých filmech poněkud výjimečný prvek: nechal reagovat okolí na natáčení, čímž celý příběh obohatil o dokumentární rozměr a autenticitu a učinil jej nadčasovým. Jeho alegorie vlády a pádu ve věčné říši k divákům promlouvá se značnou intenzitou i po letech.