Pavel se v 70. letech dostal do malé komunity lidí, experimentující s omamnými látkami, které v tehdy totalitním Československu oficiálně neexistovaly. Později stál u zrodu krystalické formy pervitinu, který se tak stal českým patentem a který nepřímo připravil o život statisíce lidí po celém světě. Praha se stává Amsterdamem východu, Pavel jeho vůdčí osobou. Je tomu však rád? Osud Pavlovi nepřál po celý život, na jeho zdánlivém konci, v toxické psychóze, několikrát takřka přežil vlastní smrt. Dostal se do vězení, výbuch, který nakonec při výrobě jedné z dávek zavinil, mu způsobil těžká zranění a doživotní postižení. V současné době pracuje jako terapeut v Bohnicích, kde paradoxně léčí oběti jeho několik desítek let starého vynálezu.