„Jmenuji se Susie Salmonová. Bylo mi čtrnáct, když mě zavraždil.“ Těmito slovy začíná hlavní hrdinka filmu Pevné pouto vyprávět svůj nevšední životní a posmrtný příběh. Adaptace stejnojmenné knížky Alice Sebold, která se stala pravou literární senzací, se ujal režisér Peter Jackson, jenž si udělal jméno na jiné klasice – Tolkienově trilogii Pán prstenů.

Susie (Saoirse Ronan) je obyčejná čtrnáctiletá holka, která udělala tu chybu, že šla jednoho dne ze školy domů zkratkou přes pole. A tam potkala pana Harveyho (Stanley Tucci). A z tohohle nenápadného souseda se vyklubala zrůda, která ji připravila o život. V jejím případě ale smrtí všechno nekončí. Susie se ocitá ve zvláštním světě mezi nebem a zemí, ze kterého pozoruje, jak probíhá pátrání po jejím vrahovi a zároveň drží palce členům své rodiny, aby její náhlý odchod ustáli.

Není to jednoduché – tatínkovi Jackovi (Mark Wahlberg) se smysl života smrsknul na touhu nalézt a potrestat toho, kdo jim způsobil tu strašnou ztrátu. Máma Abigail (Rachel Weisz) se pro změnu snaží co nejlíp zakonzervovat dceřinu památku, až se v domácím mauzoleu začne dusit a uteče z něho. Zbývající děti, Lindsay a Buckley, se se ztrátou své sestry snaží vyrovnat úměrně svému věku a zároveň získat pozornost rodičů, kteří žijí jen pro mtrvou Susie. Jediným, kdo si v téhle krizi dokáže jakž takž zachovat chladnou hlavu, je svérázná babička Lynn (Susan Sarandon), která se ze všech sil snaží udržet rozpadající se rodinu pohromadě. Tohle všechno sleduje Susie z fantastického světa, v němž člověk může mít, na co si vzpomene, kromě skutečného života. A ještě někoho pozoruje. Pana Harveyho. Muže, který ji připravil o budoucnost a teď si pomalu vybírá další oběť.

„Ten film nejde jednoduše přiřadit k jednomu žánru. Obsahuje prvky klasické kriminálky, momenty jako vystřižené z fantasy, zároveň je to vztahové drama a navzdory všudypřítomné pochmurnosti se u něj i zasmějete,“ říká režisér. I když knížka Jacksona nadchla stejně jako milióny čtenářů po celém světě, dlouho nemohl najít klíč k jejímu filmovému uchopení. „Ten příběh je velmi spletitý a poetický, navíc neobsahuje příliš momentů, u kterých byste si okamžitě řekli: „To by byl film!“,“ říká Jackson. Tuto výzvu se mu podařilo překonat a hned stanul před další, nutností vytvořit Susiin nový „životní“ prostor, ve kterém nic není nemožné. Ti, kdo film viděli, se shodují na tom, že si místo mezi nebem a zemí v ničem nezadá s výpravností páněprstenovských lokací.