Palestinský zemědělec Imád si pořídil kameru, když se mu narodil čtvrtý syn. V ten den také začalo zabírání půdy u jeho vesnice Bil’in u Ramalláhu, kde se chystala výstavba velké izraelské osady. Zatímco neozbrojení vesničané se snažili nenásilnými protesty zabránit ztrátě země, ze které získávají obživu, Imád našel ve filmování jejich odboje smysl a úlevu. Jedna po druhé jsou jeho kamery ničeny kulkami izraelské armády či židovskými osadníky. V průběhu let se situace vyostřuje, jeho sousedé jsou zatýkání a zabíjeni. Sám Imád je zatčen a později vážně zraněn. Navíc čelí tlaku své manželky, aby filmováním nevystavoval rodinu nebezpečí. Imád vytvořil osobní kroniku pěti let poznamenaných odbojem. Jeho dokument svědčí o vojenských metodách používaných proti civilistům. Ukazuje život s nespravedlností, pomalou ztrátu naděje a zamýšlí se nad tím, v jakém prostředí vyrůstají palestinské děti.