Bellocchiova prvotina neznamenala dobře známý silácký kousek debutanta, který chce stůj co stůj na sebe upozornit, provokovat a šokovat. Už tento filmový debut svědčil o talentu, o vyhraněném a uceleném stylu. Také o duchu revolty proti něčemu. Samozřejmě není nutné, aby se tvůrce ztotožňoval s některou z postav, aby jejími slovy i činy vyjadřoval svůj vlastní postoj a názor, ale je nutné, aby tak činil jakýmkoliv jiným spůsobem, třeba i prostřednictvím negativního, odsuzujícího reagování na líčené děje a jejich nositele. Popírání všech hodnot, odmítání jakýchkoliv mezilidských vztahů, neuznávání buržoazní společnosti: byl to postoj hlavní postavy filmu, anebo autora filmu? Nemůže být sporu o tom, že Bellocchio na krajně vyhroceném a symbolicky pojatém příběhu odsuzuje celou společenskou vrstvu, že nad ní vynáší verdikt zániku a sebezničení. Film nicméně vyznívá jako částečně hluchý pokus postavit se proti symbolům nebo představitelům, proti institucím moci.