Pozoruhodná tvorba arménského tvůrce Artavazda Pelešjana byla filmovým fanouškům až do roku 1983, kdy ji západnímu světu představil francouzský kritik Serge Daney, zcela neznámá. Zasloužené pocty se originální arménský filmař dočkal až ve snímku italského dokumentaristy Pietra Marcella. Na základě řady archivů a ukázek z Pelešjanových snímků i z myšlenkově spřízněných děl Sergeje Ejzenštejna a Dzigy Vertova skládá italský tvůrce náladovou mozaiku přibližující Pelešjanův invenční přístup k využití filmového jazyka. Nápaditě natočené a experimentálně poetizující černobílé záběry Pietra Marcella ze současné Moskvy, kde se Pelešjan od počátku 60. let snažil ve společnosti ruských avantgardních umělců prosadit, skvěle dokreslují esenci díla polozapomenutého a přitom geniálního filmaře. Snímek byl premiérově uveden na filmovém festivalu v Benátkách.