ětadvacetiletá Martina Ondécková z městečka Giraltovce na východním Slovensku odjela na přání matky pracovat do Německa. Jejím úkolem bylo starat se o Maxe upoutaného na lůžko a o jeho ženu, pohybující se jen pomocí invalidního křesla. Brzy pochopí, že starat se o ně na plný úvazek a být izolována od ostatního světa není jednoduché. Péče o oba seniory je vyčerpávající, svou práci ale vykonává pečlivě, přestože ji vůbec nebaví.

Jedinou spojovací linkou mezi jejím novým životem v Německu a tím starým na Slovensku jsou návštěvy kostela a občasné volání domů z internetové kavárny. Martina se cítí osamělá a stýská se jí po domově. Staří manželé se musejí spoléhat na pomoc mladé dívky, bez níž by byli ztraceni. Režisérka Anna Hoffmann tak ve filmu odkrývá ekonomický rozdíl mezi Východem a Západem, jenž se promítá i do péče o nemocné seniory. Němečtí manželé si totiž mohou dovolit najmout si vlastní pečovatelku a zůstat ve svém domově.