Název filmu odkazuje k mezidobí, kdy byli černoši převáženi ze své vlasti do Ameriky. Režisér Guy Deslauriers chtěl na jedné straně upozornit na praktiky běžné na otrokářských lodích, na druhé straně vytvořit obrazovou vzpomínku na všechny Afričany, kteří trpěli v otroctví. Ve svém filmu propojil dokumentární styl s hraným filmem, čímž vznikla jakási obrazová reflexe na téma otrokářství. Jedinou dějovou linkou je cesta lodi převážející otroky, přičemž zde není žádný individuální hrdina. Vše doprovází hlas vypravěče, včetně pokusu o vzpouru. Divák má spíše pocit, že sleduje obrazovou báseň než klasický film o otrokářství. Snímek je mimo jiné ukázkou ne příliš početné produkce martinické kinematografie.