Mirsa je bývalý zpěvák kdysi populární jugoslávské punkové kapely. Ta se již dávno rozpadla, ale Mirsa žije minulostí. I když je mu bezmála 40, jeho přístup k životu se za 20 let nijak nevyvinul. Stále bydlí u maminky a příležitostně pomáhá s prodejem drog albánskému dealerovi Gzimovi, který mu za to nechává levněji trávu. Jednoho dne přijde Gzim s nečekanou nabídkou, ať dá Mirsa znovu dohromady kapelu, s níž potom budou hrát na charitativním koncertě v Debaru, městě na západě Makedonie s albánskou většinou. Mirsa má před sebou téměř nadlidský úkol: po sedmnácti letech najít a přesvědčit všechny členy skupiny, aby se sešli a znova nazkoušeli svůj repertoár. Úkol je ztížen tím, že jsou roztroušeni po všech bývalých jugoslávských zemích. To, že byla kapela složená z lidí různých národností, nebylo v době, kdy se v Jugoslávii razilo heslo "Bratrství a jednota", ničím až tak překvapivým. V poválečné době, kdy v mnoha částech Jugoslávie přetrvává značné napětí mezi jednotlivými etniky, se ale složení kapely jeví v jiném světle. Jak se postupně ukazuje, je to hlavní důvod, proč někdo chce její návrat. Mirza a jeho spoluhráči, které po strastiplné cestě Balkánem nakonec objeví a přesvědčí k hraní, se dostávají do paradoxní situace - oni, pankáči, mají sloužit jako kladný příklad...

Režisér a scenárista Vladimir Blaževski natočil s minimálním rozpočtem úderné, nezávislé road movie o lidech, pro něž punk není jen hudba, ale celoživotní postoj. S černým humorem a nadhledem se dotýká i závažnějších témat. Podává zprávu o přetrvávající albánsko-makedonské nesnášenlivosti, ale také o naivitě a nekompetentnosti některých evropských humanitárních organizací působících v balkánském regionu. Díky dokumentaristickému přístupu, který zvolil, dosahuje dojmu maximální přesvědčivosti.

Makedonský kandidát na Oscara pro rok 2011.