Jednadvacet let už nebyl Malcolm Harvey, učitel na jedné střední škole, v salisburské katedrále. Celá ta léta organizuje pro své studenty exkurze, které pro ně mají být, řekněme, jakýmsi vytržením z konzumního způsobu života. Mají jim otevřít cestičku k něčemu duchovnějšímu, než je každodenní stereotyp. Navštívil s nimi už mnohá památná místa anglické historie, ale salisburské katedrále, mnohými považované za vůbec nejkrásnější v zemi, jakoby se vyhýbal.

Letos poprvé po celé té době se odhodlal vstoupit na místa, která jsou pro něj spjata s tak osobními - a tak bolestnými - vzpomínkami. Jenomže nejsou už takovéhle výlety v jednadvacátém století tak trochu přežitkem? Jsou vůbec dnešní teenageři, odchovaní rapem, graffiti, marihuanou a volným sexem ještě ochotni nechat na sebe zapůsobit něčím od jejich běžného života tak vzdáleným, jako je návštěva katedrály?

Pan Harvey chce věřit, že ano. Že to, že tyhle děti většinou nemají žádné náboženství, ještě neznamená, že by v sobě neměly alespoň kousíček laskavosti a spirituality. Že je jen zapotřebí dopřát jim setkání s něčím, co na sobě nemá cenovku. Možná ovšem, že se krutě mýlí. A že celá tahle akce bude jedno velké fiasko. O to větší, že pro něj tolik znamená...

V panu Harveyovi, zatrpklém, zapšklém středoškolském učiteli, kterého jeho studenti asi nikoli neprávem obdařili přezdívkou Pan Neverley, dostal další skvělou hereckou příležitost Timothy Spall, jehož jsme na obrazovce viděli už v mnoha pozoruhodných rolích. (Připomeňme za všechny např. snímky režiséra M. Leigha "Všechno nebo nic" a "Tajnosti a lži", či Branaghovu muzikálovou verzi Shakespearovy Marné lásky snahy.) "Je to úžasný příběh," říká o tomto filmu. "Příběh muže, který se vykoupí ze svého neštěstí tím, že se o ně konečně dokáže podělit. A protože strávil celý život s dětmi, nemůže se přiznat nikomu jinému, než právě jim."