Lodník Karel Svorník kotví s labskou vlečnou lodí u Drážďan. Není to pro něj nic příjemného, neboť se píše podzim roku 1944 a plavidlo s poškozeným kormidlem je napěchované tabákovým kontrabandem. Společně s kamarádem Bohoušem prožívá na odstavené lodi milostná dobrodružství s německými dívkami a ženami. Čeští chlapci, totálně nasazení na práci v Říši, tam jsou vlastně jedinými mladými muži, a proto jim Němky tak snadno podléhají, i když to přísně nacistické zákony označují jako hanobení rasy. Jednoho dne se však Karel seznámí s mladou velitelkou Hitlerjugend Ulrikou von Polchow, dcerou nacistického důstojníka a velitele tamního zajateckého tábora. Ačkoli vše začne a vyvíjí se jako další chvilkové dobrodružství, zrodí se mezi nimi hluboký cit. Jsou sebou navzájem okouzleni a v milostném poblouznění zapomínají na všechno, co by je mělo rozdělovat. Po krátkém období štěstí však jejich lásku krutě zasáhne válka.

Příběh podle stejnojmenné novely Karla Zídka natočil v roce 1988 Karel Kachyňa. Hlavní role svěřil tehdy již známému Lukáši Vaculíkovi a debutující Markétě Hrubešové. Ta nebyla v době prací na filmu ještě plnoletá, a proto byl k natáčení erotických scén nutný souhlas jejích rodičů.


I když probíhal rozsáhlý konkurs, ji objevil pomocný režisér Zeno Dostál v hledišti Žižkovského divadla, kam se zašel podívat na absolventské představení šestého ročníku pražských konzervatoristů. Pozval ji do Filmového klubu, pak přišly kamerové zkoušky a nakonec to byla ona, kdo asi z dvacítky adeptek k nejužšímu výběru prokázala, že právě jí sedí role nejlépe.

Prozraďme tedy, že Markétě Hrubešové bylo letos šestnáct, po prázdninách nastoupila do třetího ročníku konzervatoře. Samozřejmě byla velmi šťastná, že svou první a hned hlavní roli mohla ztvárnit po boku Lukáše Vaculíka pod režijním vedením zkušeného Karla Kachyni. A protože jí scénář předepisoval řadu odvážných až choulostivých scén, více než v jiných případech natáčení probíhalo za konzultací s jejími rodiči.

Naše generace tenhle problém nezná, nemá ho zažitý – myslím problém česko-německý. Doba tu jistě hraje velkou roli, i když jde hlavně o historii milostnou. Tím, že člověk tu dobu neprožil, leccos si nedovede představit. Tenhle odstup těžko může vyvolat l této době nějaké emoce, ale v příběhu se dá najít silné obecné téma: že dvěma, kteří se mají rádi, brání v lásce něco oficiálního, něco mimo ně. A tohle nebezpečí může existovat v každé době.

AI když se Karel Kachyňa vzmáchl během 80. let k mistrovským výsledkům, tento snímek patří k méně podařeným, námětově přepjatým a vypravěčsky nepříliš obratným. Třebaže film obsahuje hodně odvážných erotických výjevů, stěží zakrývá svou povrchnost. Nedůslednost poznamenává i jazykové zpracování: tvůrcům nijak nevadilo, že Němce nechávají mluvit česky…