Druhá světová válka. Gruzínský vesničan Giorgi Macharašvili jede navštívit raněného syna. V nemocnici jej nenajde, a proto se vydá ho hledat. Stává se tak svědkem a přímým účastníkem válečných událostí, které jej přivedou až do Berlína. V titulní roli vysoce oceňovaný Sergo Zakariadze.

Režisér Revaz Čcheize debutoval společně s Tengizem Abuladzem. Jejich Oslík (1955, uveden v závěru loňské LFŠ 2006) slavil úspěchy na mezinárodním festivalech (Cannes, Edinburg) a upozornil světovou veřejnost na přitažlivou svébytnost gruzínské kinematografie. Po tomto snímku se cesty obou tvůrců rozešly. Zatímco Abuladze směřoval ke stylizovanější poetičnosti, Čcheidze zůstal v prozaičtější poloze vyprávění. S oblibou budoval ostře dramatické situace, jež mu umožňovaly detailní prokreslení charakterů. Na takovém „půdorysu“ byl postaven i film Otec vojáka, jehož děj se odehrával během druhé světové války.

Scénář k němu napsal Suliko Žgenti, který v něm zúročil vlastní frontovou zkušenost a také osobní vzpomínku na matku, jež za ním přijela na návštěvu do nemocnice, kde jej ale už nezastihla, protože tři dny před tím ho propustili a on se vrátil ke své vojenské jednotce.

Tato situace nechybí ani v Čcheidzeho filmu, ovšem s tím rozdílem, že rodičem je zde muž, stárnoucí Giorgi Macharašvili, jenž se nedá zastrašit a hledá svého syna Goderziho tak dlouho, až se sám stane vojákem a doputuje s Rudou armádou až do Berlína.

Otec vojáka zaznamenal u veřejnosti nebývalý ohlas. Do Macharašviliho postavy si diváci projektovali vlastní životní osudy, rozuměli počínání otce, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil Sergo Zakariadze (1909 – 1971, uvidíme jej též jako doktora Levana v Danělijově snímku Nebuď smutný). Zakariadze dobře zvládl i méně obvyklé vlastnosti svého hrdiny, k nimž patřil zejména údiv a pokora nad vinnou révou, jež byly pro něj jako obyvatele Kachetie, jedné z nejúrodnějších oblastí Gruzie, přirozenou součástí osobnosti.

Na Zakariadzeho památku, ale především na památku každého, kdo za války bojoval proti nepříteli, vznikla v kachetské obci Guardžaani patnáctimetrová měděná socha otce vojáka. Navrhoval ji Merab Berdzenišvili a slavnostně byla odhalena 9.5. 1978. Promítání Otce vojáka se stalo každoroční součástí tamních oslav Dne vítězství.

Natáčení Čcheidzeho filmu se zúčastnila vojska Moskevského, Zakavkazského a Pobaltského vojenského okruhu. K vyvolání co největší autenticity v něm byly použity úryvky z archivních dokumentárních snímků.