Film založený na poetice radikálního minimalistického verismu: nekonečně dlouhé statické záběry snímají rutinní výjevy každodennosti, „mrtvé" okamžiky apatie a letargie. Jsou to výseky reality podtrhující absenci otcovské figury, které se odehrávají téměř výhradně v jedné místnosti, kde pro rodinné vztahy není místo.