Poklidné francouzské městečko žije dlouhá léta sporem mezi starostou Beaumontem a místním bohatým statkářem Rossignolem. Oba vážení muži netuší, že mezitím vznikl vztah mezi starostovou dcerou Annie a Rossignolovým synem Pierrem. Přichází léto 1914 a začátek první světové války, místní mladí muži jsou odvedeni do armády. V průběhu války město obsazují Němci, Pierre a Annie uzavírají narychlo sňatek, Pierre však v potyčce v sebeobraně zabije německého vojáka. Německé velení dává starostovi ultimátum – popraví pět místních mužů, pokud se viník nepřizná. Starosta se sám přihlásí jako první rukojmí...

Film RUKOJMÍ (Les otages) je dnes sice opomíjený a dávno zapomenutý, z mnoha hledisek ale patří k zaznamenáníhodným počinům francouzské kinematografie třicátých let. V první řadě se jedná o snímek se silným pacifistickým poselstvím, což mělo v době vzrůstající expanze Německa té doby značný dopad na veřejnost. Přes dramatické až tragické vyznění film navíc překvapivě disponuje komediálním nábojem, což bylo u titulů tohoto typu neobvyklé a pokud se mělo jednat o dobově módní tzv. „noir film“, fraškovitými vložkami byl posunut do zcela jiných dimenzí. Za zmínku stojí také herecké obsazení – v hlavních rolích dvou místních rivalů excelovali výborní, ale dnes neprávem zapomenutí herci Saturnin Fabre a Fernand Charpin. V obsahově významné roli se objevila nadějná Annie Vernay, herečka švýcarského původu, jejíž kariéru ovšem ukončila předčasná smrt ještě před dvacátým rokem věku. Ve Francii měl film premiéru 10. dubna 1939, v později cenzory upravené verzi zkrácené verzi o dvacet minut byl následně uveden i v zahraničí.