Je první poválečné jaro. Šofér Andrej Sokolov vzpomíná. Jeho příběh je příběhem muže, který prošel všemi válečnými tragédiemi: šel na frontu, byl zatčen, mučen, první pokus o útěk se mu nezdařil, a když se konečně dostal domů, zjistil, že manželka i děti zahynuly. Naději do nového života mu vnese malý sirotek Váňa, s nímž se setká na jedné ze svých pojížděk. Osud člověka vznikl na základě stejnojmenné novely Michaila Šolochova. Byl jedním z prvních filmů, které se vyrovnávaly s problémem sovětských vojáků, kteří za války padli do zajetí. Ještě mnoho let poté byli pokládáni za zrádce a jejich utrpení zůstávalo tabu. (Nejdůsledněji se tímto tématem zabývalo Čuchrajovo Čisté nebe, které vzniklo až o dva roky později.) Pro Bondarčuka znamenal Osud člověka další velký úspěch v jeho strmé kariéře, pozoruhodnější o to více, že se jednalo o režijní debut.