První samostatný film Rangela Valčanova nás zavádí na ostrov Svatá Anastázie v Černém moři, kam byli internováni vzbouřenci proti caru Borisu III. poté, co se roku 1923 pokusili o převrat. Z řady vězňů si příběh vybírá čtyři a sleduje jejich snahu o záchranu sebe sama i ostatních odsouzených. Do nehostinného prostředí ostrova, obývaného pouze muži, vnáší určitou poesii malá pasačka koz a její otec – strážce majáku, který se věnuje malování obrazů. Jejich přítomnost však nenarušuje „chlapsky“ přímý styl vyprávění o jedincích, ocitajících se v mezní životní situaci.

Přestože Valčanov absolvoval režii na divadelní fakultě v Sofii, je jeho filmový debut pozoruhodně moderní v používání kinematografických prostředků. Kamera Dima Kolarova, který ji na počátku 50. let vystudoval na FAMU pod vedením pedagogů Hanuše a Stallicha, přebírá zvláště na začátku a na konci filmu pohled jednajících hrdinů, opouští stativ a odvažuje se k uvolněnému švenkování. Díky scenáristické konstrukci Valeriho Petrova pronikáme do niter postav, slyšíme jejich vnitřní monology. Ještě více nás k nim přibližuje práce se zvukem, ve svém výběru vzácně sugestivní, umocňující herecké výkony představitelů odsouzenců na smrt.