Filmy o tělesně handicapovaných lidech zpravidla bývají idealistické a veskrze naivně líbivé. Jsou dělané proto, aby si divák mohl alibisticky libovat v tom, jak je po jejich zhlédnutí sociálně uvědomělý. Režisér Gó Šibata a tělesně postižený herec Masakijo Sumida vytvořili film, který jde radikálně proti zažitým konvencím. Na vozíček odkázaný hrdina zde není žádný napravený etický superman překypující nadějí a odhodláním, ale obyčejný člověk s přízemními potřebami a temnými stránkami. Výsledek není prvoplánově kontroverzní, nýbrž až překvapivě procítěný. Další výjimečný příspěvek do dlouhé tradice japonského nezávislého filmu.