Pro Françoise Truffauta je Osení ukázkovým příkladem tradice kvality a používá ho, aby na něm demonstroval schematismus příběhu. „Osení: dvojice se miluje, a nemá na to právo." A dále dodává zajímavou poznámku ke genezi filmu: „Colettin román byl zpracován pro film už počínaje rokem 1946." Truffaut poukazuje na případ, kdy režisér Leenhardt natočil film, jehož příběh je velmi podobný románu Osení, ale tuto literární inspiraci v titulcích neuvádí, což Autant-Lara napadl jako plagiát, protože zamýšlel román zfilmovat. Smírčí řízení Maurice Garçona ale nedalo Autant-Larovi za pravdu. Aurenche s Bostem obohatili děj, jak ho vymyslela Colette, o novou postavu. Je to lesbička, která žije s ´dámou v bílém´. Tuto postavu však několik týdnů před začátkem natáčení vyřadila Ghislaine Auboinová, která s Claudem Autant-Larou prováděla ´revizi´scénáře." Jaký tedy ve skutečnosti je tento zásadní počin francouzského filmu 50. let?

V první řadě jde o adaptaci velmi ceněného románu, který vyšel i česky pod názvem Osení. Ve Francii byl publikován v roce 1923. Odehrává se uprostřed bretaňské přírody a zachycuje příběh dospívajícího chlapce, který podlehne „dámě v bílém", jež ho sice zasvětí do tělesné lásky, ale neposkytne mu dostatek citů. Colette v řadě svých románů zachytila zrod vášně i její tyranii a životy lidí, kteří nemají žádné vyšší životní cíle a ocitají se ve vleku primitivních pohnutek. Claude Autant-Lara byl v době natáčení renomovaným režisérem, ostatně není náhoda, že v našem výběru je zastoupen ještě snímky Napříč Paříží (1956) a Červená krčma (1951). Právě on se vrhá na nejrozmanitější díla francouzské literatury od klasiků, jako je Stendhal, po dobové romány jako v tomto případě. Jeho pojetí je silně divadelní, snad proto roli „dámy v bílém" ztvárnila Edwige Feuillère, která se proslavila především na divadle. Všechny scény, v nichž vystupuje v Osení, jsou natočeny v ateliéru, což ještě umocňuje její teatrální gestikulaci a výslovnost. Veškerá živelnost přítomná v románu se ve filmu mění v krkolomné moralizující deklamace.

Ačkoliv během prvních třiceti minut se poměrně daří vytvořit tajemnou erotickou atmosféru, pak nastupuje přesně podle Truffautových slov režisér, který vše ničí. I přesto dodnes zůstává Osení emblematickým filmem tradice kvality.

David Čeněk