Pět příběhů ze současného Srbska reflektuje mnohem víc atmosféru než realitu postmiloševićovské éry. Mísí se v nich naděje se ztracenými iluzemi, pravda se lží, fikce se skutečností. A tak není snadné rozeznat, kdo nabízí lidem pomoc zcela nezištně, jako je tomu třeba v první povídce, a kdo naopak loví v temných vodách zoufalství svých bližních, což je případ závěrečné. Každá je střípkem v mozaice, kterou v celek spojuje postava herce Lazara Ristovského, byť v pěti odlišných rolích, a hlavně důsledně uplatněný zorný úhel pohledu. Inspirací tu byla Voltairova definice optimismu, již vložil do úst svému Candidovi. Podle něj je to „zažraný“ názor, že všechno je dobré, i když je to špatné. V duchu této premisy ztvárnili autoři – Vladimir a Goran Paskaljevićovi (syn a otec) své lidské figurky s humornou nadsázkou a se zřetelnými konturami černého humoru. Optimisté probouzejí v divácích smích a zároveň je dojímají k slzám, protože takový je život.