V roce 1927, kdy americký filmový svět plně žil novinkou zvukového filmu, Harold Lloyd stále setrvává výhradně u obrazového pojetí. On, hrdina dne je němý, stejně jako o rok pozdější komedie On řádí v New Yorku (Speedy). Hrdinou dne se stává Harold Hickory, nejmladší syn venkovského šerifa s puritánskými sklony, jemuž je v rodině bez žen přisouzena podřadná role „hospodyně". Je podceňovaným benjamínkem, mezi muže se plést nesmí, ale nakonec je jen a jen na něm, aby obhájil čest svého otce i své právo na místo mezi dospělými. Stejně jako v mnoha předcházejících filmech, kdy čelí brutální hrubosti, je i zde Harold vybaven vytrvalostí a odhodláním nikoli získat materiální výhody, ale uhájit samotnou existenci, a přitom neztratit nic ze své ochotné vstřícnosti. Je tedy stále hrdinou mile charismatickým, neboť opakovaně prokazuje, že jedná z motivů přirozeně ušlechtilé lidskosti, a to naprosto bezděčně. Nicméně ani on není zcela prost charakterové pokleslosti postav z opačné strany konfliktu. Například ani jemu není cizí vítězoslavná škodolibost, ale oproti ostatním ho motivuje k větší odvaze postavit se záludnostem osudu či silnějšímu protivníkovi dalšími, ještě smělejšími činy. Tím je Harold postavou naturelem bohatou, přirozeně zapadající do důsledně realistického příběhu ze života venkovské komunity z konce druhé poloviny 19. století. Díky (nejen) této přesné charakterové drobnokresbě se závěrečná proměna Harolda ve vítězícího hrdinu odehrává v naprosté věrohodnosti.

Závěrečná sekvence Haroldovy vítězné eskapády je opět valící se lavina. Příval překvapení, napínavých situací, vtipných point a… ještě jednoho povinného gagu navíc. On, hrdina dne spolu se Zázračným studentem jsou nejen uměleckým vrcholem Lloydovy (němé) tvorby, ale také završením celé jedné historické éry komediálního žánru.