Kolem islandského ostrova vede hlavní dálnice číslo jedna, dlouhá 1339 kilometrů. Je to nejdůležitější místní trasa, která je také vhodnou osou pohybu pro turisty, neboť umožňuje objet zemi kolem dokola. Režisér Fridriksson se po ní vydal proti směru hodinových ručiček a natočil minimalistický experimentální snímek, který bychom mohli zařadit do kategorie dokumentárních. Na přední část střechy automobilu, jímž cestoval, umístil kameru, která každých dvanáct metrů pořídila jeden snímek. Výsledná osmdesátiminutová metráž tak zachycuje den cesty kolem ostrova. Ta začíná v ranním Reykjavíku a do hlavního města se ve večerních hodinách opět vrací. Kruh (zvolený český název původní dvojznačnost bohužel poněkud rozmělňuje) jako jeden ze základních geometrických tvarů zde také zastupuje symbolické hodnoty. Silnice jako kruh obepínající islandský ostrov představuje nekonečnost možného pohybu a zároveň uzavřenost, jednotu. Existuje tak napětí mezi nutkavým pohybem vpřed definovaným cestou a daným cílem a kruhem umožňujícím pohyb nekonečný, kontinuální, avšak uvědomělý, ne bloudivý. Tyto symbolické a duchovní konotace se už tolik neodrážejí na stylovém pojetí snímku. Film nepředstavuje islandskou krajinu v pomalém rytmu dlouhých kontemplativních scén velkých celků. Jeden den je zachycený v desetině reálného času, komponovaný z krátkých záběrů jdoucích po sobě v rychlém sledu, čímž se vytváří hypnotické tempo zdůrazněné hudbou s podobným efektem.